16 pravidel pro prevenci proti syndromu vyhoření


Syndrom vyhoření (burn-out syndrome) znamená ztrátu zájmu o vlastní profesi či ztrátu osobního zaujetí ať už v zaměstnání či v osobním životě. Postižení burn-out syndromem se týká nejčastěji pracovníků tzv. pomáhajících profesí: zdravotních sester, ošetřovatelů, velmi často pracovníků na oddělení intenzivní péče, sociálních pracovníků, lékařů, psychologů, psychoterapeutů, právníků, policistů a učitelů, a také všech, kteří přicházejí do styku s člověkem v nouzi, v náročných životních situacích. Často se týká těch lidí, kteří se do svého povolání zapojili s velkou radostí, horlivostí a s velkým idealismem.

Syndrom vyhoření začíná nenápadně a pozvolna: člověk chce být v práci co nejlepší, očekává úspěch, který nepřichází. Následuje první stádium – nic nestíhá, práce se hromadí a ztrácí na systematičnosti. Druhé stádium se projevuje nutkavou potřebou něco stále dělat a zvýšenou nervozitou a neklidem, pocitem, že „musí“ vyvíjet aktivitu, což vede k chaotickému jednání. Ve třetím stádiu se „musí“ obrací v opak, vše v práci obtěžuje – už i jen myšlenka na práci unavuje, původní nadšení se změnilo v odpor. Čtvrté stádium je charakterizováno frustrací z nenaplněných cílů a pasivitou vůči postupně všem aktivitám a páté stádium je dokončením – propadnutím syndromu vyhoření.

Jak se vyhnout syndromu vyhoření?

V praktickém životě je klíčová prevence, to znamená pěstování takových dovedností, které nám pomáhají při zvládání náročných životních situací a pomáhají nám prožívat skutečné štěstí – a štěstí je koneckonců cílem vždy, ať už jej definujeme subjektivně jakkoli. Štěstí totiž není nějaký vzdálený ideál, je to každodenní prožitek, ke kterému vede dovednost vyvarovat se utrpení. Tyto dovednosti (dovednosti vyvarovat se utrpení a dovednosti pomáhající nám být šťastní) lze identifikovat a kultivovat:

1. Snižte příliš vysoké nároky - kdo na sebe i druhé klade neustále příliš vysoké nároky, vystavuje se nebezpečí stresu. Přijměte skutečnost, že kterýkoli člověk je nedokonalý a chybující.

2. Nepropadejte bezhlavě syndromu pomocníka - vyhněte se nadměrné citlivosti (přecitlivělosti) k potřebám druhých lidí (pokud je na úkor vaší citlivosti vůči sobě). Profesní empatie je jistě důležitou dovedností, neměla by však převažovat nad schopností vnímat vlastní prožitky. Základní vztahové dovednosti popsané C. R. Rogersem (empatie – autenticita – akceptace) se vzájemně vyvažují. Nesnažte se být zodpovědní za všechny a za všechno. Pomoc může vést k závislosti jak na straně potřebného i na straně toho, kdo ji poskytuje.

3. Naučte se říkat NE - nenechávejte se přetěžovat, řekněte ne, pokud budete cítit, že je toho na vás nakládáno příliš – není to totiž ve skutečnosti tak, že ten „ošklivý“ svět kolem vás toho na vás nakládá moc – jste to vy, kdo si to nakládání často bez sebemenšího odporu necháte líbit. Myslet na lidi znamená především na sebe – vy jste svůj vlastní nejbližší člověk.

4. Stanovte si priority – nemusíte (a ani nemůžete) být všude a vždy, snažte se nevyplýtvat svou energii na nesčetné aktivity. Příliš mnoho aktivit hrozí jevem, který lze nazvat inflace osobnosti (podobně jako když např. milujete bílou čokoládu: pokud je jí jen trocha, je vzácná, jakmile se jí ale přejíte, může se vám z té samé dobroty zvednout žaludek). Soustřeďte se na činnosti, které si sami vyberte jako podstatné.

5. Dobrý plán vám ušetří polovinu času – je třeba zacházet rozumně se svým časem, umět si rozdělit rovnoměrně práci. Větší úkoly si rozčleňte na dílčí etapy, které budete schopni zvládnout, snažte se vyhnout zbytečnému odkládání práce.

6. Dělejte přestávky – uvědomte si, že vaše zásoba energie je omezená, nežeňte se z jedné činnosti do druhé – udělejte si přechody, přestávky, odpočívejte.

7. Vyjadřujte otevřeně své pocity – pokud se vás cokoliv dotkne, dejte to najevo a udělejte to tak, abyste sami necitlivě nezasáhli druhého (ve smyslu adekvátní reakce, ne abreakce).

8. Hledejte emocionální i věcnou podporu – sdělená starost je poloviční starost, je dobré mít ve svém životě „vrbu“, důvěrníka, kterému můžete otevřeně vylíčit svoje problémy, protože všechny problémy nemůžete vyřešit sami a ani to není nutné. Profesní vrba (ve formě intervize nebo supervize) je také důležitá: v případě nesnází je dobré si pohovořit s kolegyněmi a kolegy, mít možnost požádat je o radu a o návrhy na řešení.

9. Vyvarujte se neukotveného myšlení – jakmile zabřednete do neproduktivního myšlení a jednání, řekněte si „stop“, položte si otázku: „K čemu je mi to dobré?“ , „K čemu mi to slouží?“. Radujte se z toho, co umíte a dokážete, užívejte také pozitivních stránek života, vychutnávejte všechno, co podle vás má v životě nějakou hodnotu.

10. Předcházejte komunikačním bariérám – práci si dobře připravte, sdělte spolupracovníkům i klientům hned na začátku svá očekávání a cíle, vyhýbejte se ukvapeným rozhodnutím, planým slibům, i výhrůžkám.

11. V kritických chvílích zachovejte rozvahu. V konfliktní situaci se nenechávejte svést prvním negativním pocitem k impulsivnímu jednání, uvědomte si váš manévrovací prostor a přiměřené způsoby řešení konfliktu. Konfliktní situaci můžete někdy vyřešit pomocí paradoxní reakce nebo humoru. Důležité je, že nemusíte přijmout definici situace druhou osobou – nastavte si vlastní definici.

12. Následná analýza je důležitá zpětná vazba – projděte si zpětně kritické situace, analyzujte svoje chování, navrhněte alternativy řešení (poučte se z vlastních chyb). Pokud to jen trochu jde, zapojte do rozboru kolegyně a kolegy (pokud to pro vás není ohrožující – opět pomáhá chráněné prostředí intervize nebo supervize).

13. Doplňujte pravidelně svou energii – vaše práce není pupek světa, vždy je třeba vyrovnávat pracovní zátěž potřebnou mírou odpočinku. Věnujte se (kdykoli to jde či alespoň ve svém volném čase) činnostem a vztahům, při kterých se cítíte dobře a které vás naplňují. Osvojte si relaxační techniky či jiné metody kvalitního odpočinku.

14. Vyhledávejte věcné výzvy – buďte otevření novým zkušenostem, dále se učte a vzdělávejte, rozšiřování obzoru a repertoáru komunikačních technik zlepšuje schopnost zvládat stres.

15. Využívejte nabídek pomoci – jestliže máte pocit že v kritických situacích nereagujete dobře, měli byste se snažit změnit své jednání, přihlaste se do vhodného výcviku, zorganizujte mezi kolegyněmi a kolegy diskusní skupiny, požadujte na nadřízených supervizi vaší práce.

16. Zajímejte se o své zdraví – berte vážně varovné signály vašeho těla (tělo ví nejvíce a jeho informace jsou nejpravdivější), zmírněte pracovní nasazení, dopřávejte si dostatek spánku, zdravě se stravujte, sportujte, udělejte si radost.

Text je upraven podle přednášek pro studenty FSS OU.

#syndromvyhoření #psychohygiena

71 zobrazení
Pošlete mi zprávu:

Soukromá psychologická praxe

Mgr. Tomáš Šobáň

Josefa Šavla 690/4

Ostrava Mariánské Hory a Hulváky

709 00

 

mobil: +420 604 465 272

e-mail: soban.tomas@gmail.com

  • Facebook Social Icon
  • LinkedIn Sociální Icon

© 2016 Tomáš Šobáň na platformě WIX.com