Patologie všedního dne


Ne vždy jsme schopni jednat tak, jak bychom si přáli. Někdy se nedokážeme zbavit myšlenek, které buďto nikam nevedou, nebo nás zavádějí od reálného světa do světa bludných představ, názorů a postojů. Někdy místo promyšleného jednání re-agujeme a chováme se ne zcela dovedně pod vlivem aktuální emoce, jež nás ovládne a nedovolí nám se rozhodnout jak jednat.

Kořeny motivace

Prožitek štěstí je vrcholným zážitkem lidského bytí a bez nadsázky lze říci, že štěstí je to, k čemu se snažíme směřovat. Vzpomeňte si milí čtenáři na nejkrásnější chvíle svého života – vždy byly spojeny s pocitem štěstí. Také jste si jistě všimli, že intenzita tohoto štěstí byla velice závislá na tom, jakými prostředky jste tohoto štěstí dosáhli – prožitek čistého štěstí nezatíženého ničím nekalým byl jistě mnohem silnější než prožitek štěstí nezaslouženého. To znamená, že ke šťastnému životu vede eticky hodnotné jednání.1)

Je zcela zřetelné, že prožívání příjemných a nepříjemných pocitů vede k potřebě znovuprožívat příjemné a vyhýbat se nepříjemnému, která se projevuje v různých formách a intenzitě nenávisti či chtivosti. A nenávist a chtivost ve spojení se zaslepeností vedou ke lpění, které je základní podmínkou pro vznik a bujení různých patologických komplexů.2)

K pochopení úzkého propojení etiky a štěstí vede vhled do souvislostí založený (a také ověřitelný) na introspekci vlastního prožívání. Pro porozumění psychologickým souvislostem a zákonitostem lze vycházet ze tří zhoubných a ze tří blahodárných kořenů motivace, které ovlivňují naše prožívání, vědění a jednání:

1. chtivost 4. štědrost

2. nenávist 5. laskavost

3. zaslepenost 6. moudrost

Jakmile myslíme či jednáme chtivě nebo nenávistně, jsme zároveň zaslepení a tato naše zaslepenost nebo hloupost brání prohlédnutí chamtivosti a odporu. Chtivost a nenávist navíc zanášejí naši psychiku nejen zkreslením vnímání reality, ale také pocity roztrpčení, zloby a následnými výčitkami. Jakmile si však uvědomíme, že např. naše jednání bylo či ještě je vedeno nenávistí, objeví se špetka moudrosti, která nabízí východisko z prožívání utrpení.3)

Používám-li výrazy chtivost a nenávist, můžete milí čtenáři namítnout, že něco tak výrazného a silného neprožíváme zas až tak často. Jak chtivost tak i nenávist mohou nabývat různých intenzit a podob od mírných forem nechuti, odporu a odtažitosti až po skutečnou nenávist „až za hrob“, respektive mírných forem touhy, přání, chtění a přitažlivosti až po nezvladatelnou chtivost a nekontrolované bažení. Toto používání zesílených výrazů slouží také k didaktickému odlišení procesů moudrého rozhodování.

Zaslepenost (ve spojení jak s nenávistí tak i s chamtivostí) pak způsobí lpění na představách, jež jsou příjemnější než odmítaná realita. Toto lpění na virtuální realitě představ dříve nebo později narušených nechtěnou skutečností je pak příčinou našeho trápení a prožívání neštěstí. Jistě - žít ve snu je na chvíli možná osvěžující, snad příjemné, každopádně však zavádějící mimo skutečnost, která nás dříve či později dostihne.

Bludné kruhy patologického jednání

Občas v životě opakujeme stereotypní, naučené vzorce chování. Občas je opakujeme i přesto, že nám v minulosti nepřinesly nic dobrého, někdy i přesto, že jejich následky byly velmi nepříjemné. Jako by něco v naší mysli přepnuli tlačítko na autopilota, který od té chvíle všechno řídí za nás, nebo spustilo aplikaci, která ovládne zařízení a spouští si pak, co chce.

Když se smysly do naší psychiky dostane informace o situaci, ve které se nacházíme, nebo nás napadne nějaká myšlenka, okamžitě na to reagujeme příjemným nebo nepříjemným prožitkem, který v nás vyvolá libost nebo nelibost. Po libosti toužíme, nelibosti se snažíme zbavit, vyhnout se jí. Ke slovu přichází nám již známá zaslepená chamtivost a hloupá nenávist. Nenávidíme, namáme rádi, „nechutná“ nám to, co se nám nelíbí a chceme to změnit na něco, co se nám líbí. Snažíme se pomyslně utéct od něčeho někam.

A právě v tu chvíli se zapne automatismus spojený s nějakým stavem mysli, který pak předurčuje, jak se budeme chovat dále. Tento stav mysli, psychiky může být nějakým „naštvancem“, „prudičem“, „zlostníkem“, nebo „manipulovatelným důvěřivcem“, „úplnou naivkou“, či „nesnesitelným pedantem“ a podobně, schovaným v nás, který v tu chvíli ovládne celou naši mysl: prožívání, vědění i jednání. My pak jedeme v jím vyjetých kolejích bez brzd a možnosti zpomalení v bludném kruhu, který se s každým protočením zrychluje a zrychluje a sám sobě pomocí posilujících se emocí dodává „šťávu“.

Ne že by bylo špatné být přesný, důvěřovat, cítit zlost nebo se prostě naštvat – to často prostě přijde. Nešťastné a často také nepříjemné pro nás je se slepou vírou, zlostí, naštvaností, protivnou náladou či jinými stavy nechat ovládnout. (Více v článku o obranných reakcích – ZDE)

Stáváme se pak těmito „naštvanci“, „prudiči“, „zlostníky“, „důvěřivci“, „naivkami“, „pedanty“ a podobně naplno a nejednáme, ale chováme se v závislosti na tom, co jsou oni zač. Málokdy je pak dokážeme zastavit, přerušit ten bludný kruh. Vzpomeňte si na situaci, kdy jste se pohádali se svým partnerem (protože jste byli v právu) a najednou jste pozorovali, jak ten „naštvanec“ ve vás (v tu chvíli jste mu říkali „spravedlivě rozhořčený“) používá vůči blízkému člověku podpásovky nebo věci se sporem nesouvisející. Někdy si uvědomíme až s odstupem času, že jsme se chovali nepřiměřeně a nedovedně, a že jsme se tak chovat ani nechtěli a třeba se za to i stydíme. (Nyní je zcela jasné, že tento text není pro vás, kdo jste přesvědčeni o tom, že jste byli skutečně v právu a vaše chování bylo správné – omlouvám se Vám, že jste jej četli zbytečně). :)

Lze z tohoto bludného kruhu vystoupit a opustit stav mysli, který nás ovládá a dělá si, co chce? Ano – nejlépe uvědoměním si oněch kořenů patologie (nenávisti, chtivosti a zaslepenosti) nebo evidencí základních prožitků (příjemného či nepříjemného). Vlastně je to docela snadné - všimnout si toho, kde jsme a co se s námi děje a použít laskavost, štědrost spojené s moudrým zvažováním. O tom však v dalších textech o všímavosti (ZDE) a překonání patologických jader (ZDE).

Text je upraven podle přednášek pro studenty FSS OU.

Literatura:

1) Frýba, M.: Psychologie zvládání života. Vydavatelství Masarykovy univerzity, Brno – 1995. ISBN 80-210-1153-X. str. 79.

2) Tamtéž, str. 74.

3) Frýba, M.: Abhidhamma – základy meditativní psychoterapie a psychohygieny. Nakladatelství Stratos, Praha – 1991. ISBN 80-900309-0-4. str. 43.

#nenávist #kořenymotivace #patologievšedníhodne

87 zobrazení
Pošlete mi zprávu:

Soukromá psychologická praxe

Mgr. Tomáš Šobáň

Josefa Šavla 690/4

Ostrava Mariánské Hory a Hulváky

709 00

 

mobil: +420 604 465 272

e-mail: soban.tomas@gmail.com

  • Facebook Social Icon
  • LinkedIn Sociální Icon

© 2016 Tomáš Šobáň na platformě WIX.com