Ne vždy jsme schopni jednat tak, jak bychom si přáli. Někdy se nedokážeme zbavit myšlenek, které buďto nikam nevedou, nebo nás zavádějí od reálného světa do světa bludných představ, názorů a postojů. Někdy místo promyšleného jednání re-agujeme a chováme se ne zcela dovedně pod vlivem aktuální emoce, jež nás ovládne a nedovolí nám se rozhodnout jak jednat.
Kořeny motivace
Prožitek štěstí je vrcholným zážitkem lidského bytí a bez nadsázky lze říci, že štěstí je to, k čemu se snažíme směřovat. Vzpomeňte si milí čtenáři na nejkrásnější chvíle svého života – vždy byly spojeny s pocitem štěstí. Také jste si jistě všimli, že intenzita tohoto štěstí byla velice závislá na tom, jakými prostředky jste tohoto štěstí dosáhli – prožitek čistého štěstí nezatíženého ničím nekalým byl jistě mnohem silnější než prožitek štěstí nezaslouženého. To znamená, že ke šťastnému životu vede eticky hodnotné jednání.1)
Je zcela zřetelné, že prožívání příjemných a nepříjemných pocitů vede k potřebě znovuprožívat příjemné a vyhýbat se nepříjemnému, která se projevuje v různých formách a intenzitě nenávisti či chtivosti. A nenávist a chtivost ve spojení se zaslepeností vedou ke lpění, které je základní podmínkou pro vznik a bujení různých patologických komplexů.2)
K pochopení úzkého propojení etiky a štěstí vede vhled do souvislostí založený (a také ověřitelný) na introspekci vlastního prožívání. Pro porozumění psychologickým souvislostem a zákonitostem lze vycházet ze tří zhoubných a ze tří blahodárných kořenů motivace, které ovlivňují naše prožívání, vědění a jednání:
1. chtivost 4. štědrost
2. nenávist 5. laskavost
3. zaslepenost 6. moudrost
Jakmile myslíme či jednáme chtivě nebo nenávistně, jsme zároveň zaslepení a tato naše zaslepenost nebo hloupost brání prohlédnutí chamtivosti a odporu. Chtivost a nenávist navíc zanášejí naši psychiku nejen zkreslením vnímání reality, ale také pocity roztrpčení, zloby a následnými výčitkami. Jakmile si však uvědomíme, že např. naše jednání bylo či ještě je vedeno nenávistí, objeví se špetka moudrosti, která nabízí východisko z prožívání utrpení.3)
Používám-li výrazy chtivost a nenávist, můžete milí čtenáři namítnout, že něco tak výrazného a silného neprožíváme zas až tak často. Jak chtivost tak i nenávist mohou nabývat různých intenzit a podob od mírných forem nechuti, odporu a odtažitosti až po skutečnou nenávist „až za hrob“, respektive mírných forem touhy, přání, chtění a přitažlivosti až po nezvladatelnou chtivost a nekontrolované bažení. Toto používání zesílených výrazů slouží také k didaktickému odlišení procesů moudrého rozhodování.
Zaslepenost (ve spojení jak s nenávistí tak i s chamtivostí) pak způsobí lpění na představách, jež jsou příjemnější než odmítaná realita. Toto lpění na virtuální realitě představ dříve nebo později narušených nechtěnou skutečností je pak příčinou našeho trápení a prožívání neštěstí. Jistě - žít ve snu je na chvíli možná osvěžující, snad příjemné, každopádně však zavádějící mimo skutečnost, která nás dříve či později dostihne.
Bludné kruhy patologického jednání
Občas v životě opakujeme stereotypní, naučené vzorce chování. Občas je opakujeme i přesto, že nám v minulosti nepřinesly nic dobrého, někdy i přesto, že jejich následky byly velmi nepříjemné. Jako by něco v naší mysli přepnuli tlačítko na autopilota, který od té chvíle všechno řídí za nás, nebo spustilo aplikaci, která ovládne zařízení a spouští si pak, co chce.
Když se smysly do naší psychiky dostane informace o situaci, ve které se nacházíme, nebo nás napadne nějaká myšlenka, okamžitě na to reagujeme příjemným nebo nepříjemným prožitkem, který v nás vyvolá libost nebo nelibost. Po libosti toužíme, nelibosti se snažíme zbavit, vyhnout se jí. Ke slovu přichází nám již známá zaslepená chamtivost a hloupá nenávist. Nenávidíme, namáme rádi, „nechutná“ nám to, co se nám nelíbí a chceme to změnit na něco, co se nám líbí. Snažíme se pomyslně utéct od něčeho někam.
A právě v tu chvíli se zapne automatismus spojený s nějakým stavem mysli, který pak předurčuje, jak se budeme chovat dále. Tento stav mysli, psychiky může být nějakým „naštvancem“, „prudičem“, „zlostníkem“, nebo „manipulovatelným důvěřivcem“, „úplnou naivkou“, či „nesnesitelným pedantem“ a podobně, schovaným v nás, který v tu chvíli ovládne celou naši mysl: prožívání, vědění i jednání. My pak jedeme v jím vyjetých kolejích bez brzd a možnosti zpomalení v bludném kruhu, který se s každým protočením zrychluje a zrychluje a sám sobě pomocí posilujících se emocí dodává „šťávu“.
Ne že by bylo špatné být přesný, důvěřovat, cítit zlost nebo se prostě naštvat – to často prostě přijde. Nešťastné a často také nepříjemné pro nás je se slepou vírou, zlostí, naštvaností, protivnou náladou či jinými stavy nechat ovládnout. (Více v článku o obranných reakcích – ZDE)
Stáváme se pak těmito „naštvanci“, „prudiči“, „zlostníky“, „důvěřivci“, „naivkami“, „pedanty“ a podobně naplno a nejednáme, ale chováme se v závislosti na tom, co jsou oni zač. Málokdy je pak dokážeme zastavit, přerušit ten bludný kruh. Vzpomeňte si na situaci, kdy jste se pohádali se svým partnerem (protože jste byli v právu) a najednou jste pozorovali, jak ten „naštvanec“ ve vás (v tu chvíli jste mu říkali „spravedlivě rozhořčený“) používá vůči blízkému člověku podpásovky nebo věci se sporem nesouvisející. Někdy si uvědomíme až s odstupem času, že jsme se chovali nepřiměřeně a nedovedně, a že jsme se tak chovat ani nechtěli a třeba se za to i stydíme. (Nyní je zcela jasné, že tento text není pro vás, kdo jste přesvědčeni o tom, že jste byli skutečně v právu a vaše chování bylo správné – omlouvám se Vám, že jste jej četli zbytečně). :)
Lze z tohoto bludného kruhu vystoupit a opustit stav mysli, který nás ovládá a dělá si, co chce? Ano – nejlépe uvědoměním si oněch kořenů patologie (nenávisti, chtivosti a zaslepenosti) nebo evidencí základních prožitků (příjemného či nepříjemného). Vlastně je to docela snadné - všimnout si toho, kde jsme a co se s námi děje a použít laskavost, štědrost spojené s moudrým zvažováním. O tom však v dalších textech o všímavosti (ZDE) a překonání patologických jader (ZDE).
Text je upraven podle přednášek pro studenty FSS OU.
Literatura:
1) Frýba, M.: Psychologie zvládání života. Vydavatelství Masarykovy univerzity, Brno – 1995. ISBN 80-210-1153-X. str. 79.
2) Tamtéž, str. 74.
3) Frýba, M.: Abhidhamma – základy meditativní psychoterapie a psychohygieny. Nakladatelství Stratos, Praha – 1991. ISBN 80-900309-0-4. str. 43.