top of page
Obrázek autoraTomáš Šobáň

Chcete žít šťastněji? Všimněte si, co právě TEĎ PROŽÍVÁTE!

Aktualizováno: 4. 2. 2021


„Úkol učinit člověka šťastným nebyl při stvoření světa součástí plánu.“

S. Freud

Vždy, když se ptám lidí okolo sebe, co je smyslem jejich života, dostávám různé odpovědi: být prospěšný druhým, žít ve fungujících vztazích, uspět v tom nebo onom, být nápomocný.... Pokud se pak bavíme dále, více do hloubky a hledáme obecnější rovinu, prvek, kterým bychom mohli určit míru efektu prospěšnosti, spokojenosti, úspěchu, skutečný cíl, docházíme k tomu, že si všichni bez rozdílu přejeme ŠTĚSTÍ.

 

 

Co je tedy štěstí?

Jsme šťastní, když prostě máme štěstí? Nebo když nemáme žádné starosti a trápení. Je šťastnější pesimista nebo optimista? Nebo ten, který uspokojil svou potřebu? Nebo když máme to, co mají jiní? Když posloucháme sami sebe nebo když se řídíme moudrými radami druhých?

Víra v lepší příští nebo přesvědčování se?

Mám věřit, že budu v budoucnu šťastnější, že bude lépe, když ne všechny racionální předpoklady tomu nasvědčují? Nebo se mám raději přesvědčit, že to bude špatné, abych pak byl „mile překvapen“?

Mírný sebeklam skutečně vede ve vztazích k lepší spokojenosti (vidíme partnera lepšího, než jaký je), k větším úspěchům v lásce, posiluje důvěru k druhým i sebedůvěru, snižuje stres i počet vnímaných problémů a zvyšuje toleranci k bolesti (1). Co když k nám realita přece jen dorazí a drobných zklamání se vyskytne více, než je schopen náš optimismus unést?

Optimismus (třeba mírný) je stále iluze, kterou si navíc nedokážeme úplně „naordinovat“. Je totiž součástí našeho vrozeného temperamentu a také základního přesvědčení získaného v prvním období života, jak jej popsal Erik Erikson (2), díky kterému primárně věříme ve „spravedlivý“ nebo „nespravedlivý“ svět.

No a co když se (v duchu trochu zvulgarizovaného pozitivního myšlení) soustředím na ty dobré a příjemné stránky života? Hm – tím, že si negativních zážitků nebudu všímat je ze svého života nevymetu – jen nebudu vědět, proč mi není dobře.

V rámci vnitřního přesvědčení funguje něco, čemu se v psychologii říká sebepotvrzující předpověď: nacházíme vždy to, co hledáme. Ptáte se: „Jak může někdo chtít být nešťastný?“ Vlastně lehce: stačí, když je vnitřně přesvědčen, že něco nedopadne dobře, když není otevřený možnosti, že by mohl být šťastný. A že se každý z nás dokáže přesvědčit o spoustě věcech, které neodpovídají skutečnosti!

Spokojený pesimista a smutný optimista? (Když nepřijde rak ani poník)

Pesimismus zcela určitě zjemňuje dopad špatných zpráv, ale dopředu neguje ty dobré. Optimismus v nás vytváří iluzi a sebeklam opačného gardu a i při něm se můžeme vyhnout štěstí díky zklamání. Oba nás vycentrovávají, posouvají naše soustředění k té či oné iluzi a my si vytváříme virtuální realitu a koukáme na svět růžovými nebo černými brýlemi. Pesimistický chlapec je přesvědčen, že jsou na něj rodiče hodní a zahrnuli jej narozeninovými dary, protože on trpí nevyléčitelnou chorobou, jeho optimistické dvojče věří, že v kupce hnoje, kterou dostal k narozeninám, je schovaný poník. Ani jedna víra není pravdivá.

Zdá se, že (po korekci naší dědičnosti a životních podmínek - i když míra subjektivního štěstí nemá zřejmě souvislost s HDP, má souvislost se zajištěním základních potřeb) má každý z nás (pesimistický bručoun i nenapravitelný optimista) pod kontrolou 40% svého osobního štěstí. Máme tedy základní „rovnou příležitost“.

Osobní pohoda nebo obecné blaho?

Trocha psychologické teorie: definice štěstí je v psychologii problém (ostatně lépe je dovedou popsat básníci než vědci). Např. v pozitivní psychologii používá Martin Seligman (3) raději namísto pojmu štěstí pojem "osobní pohoda", která je podmíněna pěti základními prvky: prožitkem pozitivní emoce, angažovaností v životě, smyslem, pozitivními vztahy a úspěchem. Tohle by štěstí mohlo definovat. Ačkoli: mnoho narcisů dovede totéž a jejich štěstí je spíše iluzorní ("Dělám jen to, co mě baví, co mě nebaví, od toho jdu pryč, nebudu si přeci kazit náladu, ještě bych byl nešťastný." Takoví lidé si mnohdy přestávají vážit toho, co je baví, zábavné devalvuje na všední.)

Od Aristotela rozlišují filozofové (a mnozí psychologové se k nim rádi přidávají) tzv. eudaimonické štěstí (tedy pocit blaha, který vzniká z vnímání účelnosti a služby pro druhé) a hédonické štěstí (osobní, např. potěšení z dobrého jídla, milování nebo dalších příjemností). V této souvislosti je zajímavá studie z roku 2013, která ukázala, že lidé zaměření na eudaimonickou rovinu štěstí mají lepší imunitní profil než lidé s preferencí hédonického štěstí (4). Co na to ale syndrom vyhoření?

Jediná cesta pro všechny nebo osobní ideál?

Co umíme spolehlivě, je to, že selháváme v předpovědi toho, co nám udělá nebo neudělá radost: často očekáváme, že nepříjemné budoucí události budou pro nás hroznější, než ve skutečnosti jsou (i přesto, že negativní očekávání v nás už dopředu hrůzu posilují) a naopak to, na co se přespříliš těšíme, v nás vyvolává trochu zklamání, když toho dosáhneme. Také snaha být šťastný a dosáhnout vlastního ideálu naplnění může být frustrující už během cesty k cíli - chaotické snažení se nás od cíle spíše vzdaluje.

A těch moudrých i "moudrých" rad, co jsme v životě dostali! Jen si vzpomeňte na dětství: dělej to a to proto a proto, nedělej to a to proto a proto. Jak jen dopadli ti, co bezvýhradně poslouchali a ti co programově neposlouchali?

Krajnosti a střed

Zdá se, že krajnosti nefungují. Co takhle střední cesta? Zklamu vás: rigidní uzurpování a dodržování jakékoli (třeba "zlaté střední") cesty vás ke štěstí sotva přivede. Cesta ke štěstí je jako jízda na prkně: je třeba koukat a všímat si, kde jsem (na hraně vlny nebo u její paty) - najít aktuální střed - a postupným vyvažováním se dostat tam, kam chci (abych vlnu neprošvihnul nebo aby mě nesmetla). Jo - a přitom se ještě udržet na prkně.

Pojďme se po těchto teoriích podívat, co můžete skutečně prakticky udělat pro to, abyste byli šťastnější.

Mám štěstí nebo jsem šťastný?

Nelze mluvit o štěstí ve smyslu „mít štěstí“, jako něco, co nás potká, občas na nás sedne („chodí štěstí dokola, občas sedne na vola“). „Mít štěstí“ znamená, že čekáme, až nám je někdo nebo něco věnuje a my to máme, jsme z toho chviličku opojeni, ale nevážíme si toho a ani nevíme kdy a jak jsme to ztratili. Nemějte, nevlastněte štěstí, buďte šťastní. Koukněme, jak na to.

Nepotlačování prožitků - emodiverzita jako východisko

I ten největší Radosta je občas z něčeho smutný. Příliš vysoké cíle (i ve vztahu ke štěstí) často vedou ke zklamání. Jednostranné zaměření se na pocity štěstí a jeho přílišná nerealistická adorace má dopad na zhoršení psychické i fyzické pohody.

Štěstí se stává novodobou modlou: honba za pravdivějším, dosažitelnějším a trvale udržitelným štěstím je častým jevem na sociálních sítích. Nechme stranou, nakolik je tento obraz realistický nebo hraný či vysněný, a také jak je pokřivený stále silnějším individualismem a narcismem (o tom někdy příště). Každopádně je zjevné, že „trvale udržitelné štěstí“ (stejně jako cokoli jiného) je jednostranný mýtus. Také z toho důvodu, že neměnné ztrácí hodnotu, devalvuje, přestáváme díky postupnému zvyku vnímat jeho význam, ztrácí svou specifičnost a stává se běžným, "normálním", nezřetelným.

Být šťastný však neznamená potlačit „negativní“ emoce, neprožívat je. Naopak: emocionální diverzita, plná šíře prožívaných emocí dává daleko větší záruky, že emoce od sebe rozeznáme, že se neslijí v jednu depresi nebo extázi, nedevalvují a nestanou se zvykem, i když to znamená být smutný, když cítím smutek, být naštvaný, když mě něco štve, zlobit se, když jsem rozzlobený.

Lidé s diferencovaným prožíváním jsou šťastnější než ti, kteří jsou zaměřeni jednostranně pozitivně a snaží se být za každou cenu nad věcí a šťastní. Ti navíc bývají méně kreativní (kreativita znamená brainstorming idejí a ten přirozeněji vzniká na půdě rozmanitosti; jednotvárnost je zabiják tvořivosti), méně flexibilní (lidé, kteří potlačují svou zlobu a nevnímají ji, jsou překvapeni a ochromeni, když se prodere do jejich vědomí) a podléhají více osobním a sociálním patologiím (návykové látky v honbě za větším a větším štěstím, vztahová promiskuita v honbě za rozšířením počtu „pozitivních“ vztahů …).

TEDY: nepotlačujte emoce, ať jsou jakékoli, jsou pravdivé. Ke štěstí vede pravdivá cesta, ne vylhaná.

Všímavost

Všímavost je vlastně neustálá duchapřítomnost, neselektivní a nehodnotící pozornost, propojení krátkodobé a dlouhodobé paměti, která všechno registruje, aniž by cokoli potlačovala (5). Je to férový přístup k prožívané realitě, oproštěný od komplexů méně nebo vícecennosti, od ješitnosti a jiných sebeklamů, který naprosto pravdivě reflektuje prožitkovou realitu. Je nesmírně důležitý pro praktický život: nic totiž nenaděláme s tím, čeho si nevšimneme. Všimnout si, že jsme šťastní je základním předpokladem pro prožívání štěstí; všimnout si, že jsme nešťastní je základním předpokladem pro vystoupení z neštěstí. Znamená to ovšem jediné: přijmout skutečnost takovou, jaká je. Jak jednoduché!!! :)

TEDY: všímejte si, abyste nic důležitého nepotlačili, abyste mohli změnit, co potřebujete, abyste mohli prožít, co žijete.

Střed a vyvažování

Moudrý (nikoli pouze inteligentní!) přístup k životu je založený na realistickém vhledu do (nikoli pouze racionálním náhledu na) prožívané skutečnosti. Realistické vnímání jakékoli situace není zatíženo předsudky optimismu nebo skepse. Tvoří realistická očekávání a snahu něco zlepšit podepřenou realistickou (díky vyvažování zkušenostmi a znalostmi) důvěrou.

TEDY: všimněte si, kde jste, čeho máte příliš a co vám schází (co chcete) a hledejte možnosti vyvážení a rovnováhy.

Štěstí jako dovednost všímavého zvládání života

Všimnout si je klíč, bez toho šťastní nebudete. Brzdou na cestě ke štěstí je lpění podporované odporem (nechutí - nenávistí) a chtivostí (afinitou - chamtivostí) . Tyto kořeny patologie spojené se zaslepeností vedou naše cesty k trápení se a k neštěstí.

Štěstí je vedlejší produkt dovedností, které se efektivně vyrovnávají s těmito kořeny patologie: V první řadě moudré zvažování, které odbourává zaslepenost a dává nám dostatečný nadhled nad situací. Následuje štědrost, která se staví proti chamtivosti a nabízí východisko k oproštění se od lpění. A také laskavost, přející a tak rušící nenávist. Fungují pohromadě: moudrý nadhled je klíčový, zamezuje snadnému zneužití laskavosti a štědrosti.

Nejspíš mi dáte zapravdu: když jste v životních situacích jednali štědře a laskavě s moudrým nadhledem, byli jste nakonec šťastnější, než když se vaše chování řídilo odporem, chtivostí a hloupostí.

Není to jednoduché, být šťastný. Vlastně je to neustálá práce na sobě ve smyslu nepopírání a nepotlačování reality – hledání jejího místa v mém životě. Přetvařovat se, že jsem šťastný, když to není pravda, ke štěstí nestačí. Bez uvědomění si vlastního prožívání, bez všimnutí si, se nikam nedostanu. Přestat si nalhávat je začátek cesty ven. Jen tak můžeme vybřednout z neštěstí a postupně směřovat ke štěstí.

TEDY: Chcete tedy žít šťastněji? Buďte všímaví ke svým prožitkům a žijte tady a teď! A ať už je tou vaší prožitkovou skutečností cokoli, je to nejlepší skutečnost, kterou máte k dispozici. Mnohem lepší, než sebelépe vylhané virtuální sny, ze kterých se dříve nebo později probudíte. Nejlepší proto, že vám dává návod, co dělat, i když to třeba v tuto chvíli nevidíte.

P.S.: jindy ani žít nelze :)

Použitá literatura:

(1) Fredrickson, B. L. Positivity. New York, NY: Crown. 2009. ISBN-13:9780307393739.

(2) Erikson, E. H. Identity: Youth and crisis. New York: Norton. 1968.

(3) Seligman, M. Martin Seligman o pozitivní psychologii. TED. Dostupné z: https://www.ted.com/talks/martin_seligman_on_the_state_of_psychology?language=cs&utm_campaign=tedspread--a&utm_medium=referral&utm_source=tedcomshare

(4) Fredrickson, B.L., Grewenb, K.M., Coffeya, K.A., Algoea, S.B., Firestinea, A.M., Arevaloc, J.M.G., Mac, J., Cole, S.W. A functional genomic perspective on human well-being. PNAS, vol. 110 no. 33, 13684-13689. DOI10.1073/pnas.1305419110. PubMed ID23898182.

(5) Frýba, M. Psychologie zvládání života. Brno: Vydavatelství MU. 1995. ISBN 80-210-1153-X

291 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

댓글


bottom of page