"Jsem ve stresu", "Nestresuj!", "Je to strašně stresující". Věty, které občas slýcháme, občas používáme v situacích nepříjemných, časově náročných, přeplněných podněty. Následující text stručně popíše koncept stresu.
Slovo stres je velmi často používaný termín, jehož obsah se častým užíváním v obecné mluvě ztrácí. Jeden jeho význam však zůstává nezměněn – jedná se o jev, který nás výrazně ovlivňuje, nejčastěji negativně. Stres však nemusí být nutně překážkou či jen ohrožením – v určitých situacích může na určitého člověka působit povzbudivě či alespoň jako aktivizující prvek.
Původním (biologickým) modelem stresu se zabýval H. Selye1), který popsal 3 fáze stresu:
alarmující (poplachová) fáze, kdy na poranění a napadení organismu infekcí organismus reaguje mobilizací bílých krvinek;
resistentní fáze, ve které organismus zápasí s cizími látkami (tento zápas se projevuje např. horečkami);
fáze vyčerpání (exhaustivní), ve které je organismus bojem s cizorodými látkami vyčerpán, v krajních případech může vyčerpání končit smrtí.
Tento model převádíme do konstruktu psychického stresu – spíše ve smyslu hrozby nebo anticipace budoucí škody2): na vnější podnět navazuje
stav podrážděnosti, který následuje
zvýšení pozornosti, otevřeností informacím, aktivací logického myšlení (např. snahou o likvidaci, eliminaci nežádoucího podnětu), pokud se však eliminace působení vnějšího nežádoucího podnětu nedaří, začne proces psychické dezorganizace (který se často projevuje nesouvislou řečí či agresivním chováním), jež následně vede k
psychické vyčerpanosti (např. ve formě rezignace a apatie).
Celý proces vykazuje vysokou míru myšlenkové rigidity, o které Sellye tvrdí, že je to přirozená ochrana před přetížením organizmu.
V literatuře jsou rozlišovány 2 druhy stresu v závislosti na jeho důsledcích: stres (někdy eustres) chápaný jako aktivační rozpoložení člověka, který je ochotný překonat či překonávat překážky; ve své podstatě je to tedy stres motivující a aktivizující, a distres, který na nás působí při obtížně překonatelných nebo nepřekonatelných, které nejsme schopni překonat, ztrácíme nad nimi i nad sebou kontrolu. Distres navozuje úzkost a depresi a učí nás vyhýbat se podobným či stejným situacím.
Stres je závislý na vnějších podmínkách, jako jsou kalamitní situace (živly, války atd.), což jsou extrémní situace, které doléhají na všechny přibližně stejně (i když existují individuální rozdíly); výrazným faktorem prožívání stresu jsou ovšem vnitřní podmínky – tedy osobnostní charakteristiky každého jedince.
Literatura:
1) Schreiber, V. a kol.: Stres. Academia, Praha - 1985. ISBN 08-045-85
2) Lazarus, R. S. : Psychological Stress and the Coping Process. McGraw-Hill. New York - 1966.
Komentáře